#
Anonymní členové se rozhodli vystoupit ze své anonymity a setkat se tváří v tvář. Jako první se zalekl Tomáš Elevator, který chudák se neodváľil postavit Mooniině kráse a intelektu (kecám, jako obvykle). Druhý odpadl Pepe, který se skryl za výmluvu, ľe má nabitý program. Rudolf, o kterým jsme uľ dlouho nikdo (opravte mě, jestli se to týká jenom mě) neslyšeli. No a Petr se pro jistotu ani neozval. Torzo fanklubu, tzn. Dan, Jana, Adam, Roman a Monika se setkají v sobotu, ve 13,00, na stanici metra A Malostranská, je to tuším v Praze, aby proľili super day, hodili pokec o věcech mezi nebem, zemí a Alphaville (a Mariana, to se ale týká hlavně Moniky a Jany, přidat se mohou všichni, kdo si napomádují vlasy a oblečou úbor značky Adidas) Samozřejmě se zde také dočtete, jak to všechno dopadlo, kdo se setkal a kdo zabloudil, kdo odpadl první (to bude určitě Monika, která nic nevydrľí), kdo naopak vydrľel kecat aľ do léta (to by taky mohla bejt Monika, kdyľ jde o Alphaville, neznám bratra....) Tak see you soon here.
Monika
Foto, z leva do prava: Adam, Jana, Monika, Dan
Praha je matka měst. Proto se všechno děje v Praze. Proto se i naše setkání uskutečnilo v Praze (nic proti Kutný Hoře, nebo Rožnovu…)
Sraz byl stanoven na 13.00 na Malostranský. Mělo nás být 5: já (Monika), Jana, Dan, Adam a Roman. Nejdřív dorazila Monika, po ní Adam. V té chvíli se vedle nich na schody posadili tři k nám na první pohled nepatřící mladíci. To ovšem Janu nezmátlo.
„Tak jsem tady,“ přiřítila se a nadšeně se k nim hlásila.
„Patřím k vám?“
„No určitě,“ prohlásili jedním hlasem.
Zklamaně jsme se s Adamem po sobě podívali, doufali jsme, že bude naše. Není všem dnům konec, ovšem. Vzápětí totiž došlo k útlumu do té doby velmi živé konverzace tří vět, tak se dívka podívala směrem k nám.
„Možná jdeš za náma,“ řekla jsem.
„Tak jo,“ souhlasila Jana, který to asi bylo celkem jedno, ke komu patří, hlavně že se našla. „Stejně mi připadalo, že je nás nějak moc.“
Jana oznámila, že Roman nepřijede, takže chyběl jenom Dan, náš guru a nejdůležitější postava naší sekty. (Cenzorský škrt) Na schodech, o kus dál, jeden osamělý tvor posedával.
„To nebude Dan, přece jsem se popsala velmi podrobně,“ řekla jsem.
„Dana ale potřebujeme…..“, souhlasil Adam.
Čekající se po chvíli nesměle přiloudal, a položil dotaz: „Nejste tady kvůli Alphaville?“
„Ne, jsme tady kvůli Danovi,“ řekla jsem. Pravděpodobně to byl on sám.
Takže jsme v rámci možností byli všichni. Jeli jsme na Petřín, Mekku pražských milenců. Našli jsme si tam plácek v těsném sousedství náruživého poživatele Coca-Coly (neshodli jsme se, jestli je mrtvej, nebo ne) a ještě těsnějším sousedství pražské lanovky, která nám každých deset minut dělala zajímavou kulisu.
O čem jsme debatovali? O všem. Hlavně jsme se snažili vymyslet název našeho fanklubu. Padaly jména jako Underworld, Děti Utopie, Cosmopolitan, Dream Machine, Astral Dreamer (protože jsme všichni celý zasněný), Universal Meadows (protože celej svět je jedna velká vesmírná louka), Dream Generation, Sunbase, Starbase (protože Moonbase), ale největší aplaus si doposud vysloužily názvy Next Generation (abychom si mohli říkat Generátoři) a Český Fanklub Německé skupiny Alphaville (no comment). Na názvu jsme se zatím nedohodli a proto jsou další návrhy více než vítané!!!!
Další výmysl byl překlad. Shodli jsme se po velkém boji na první písničce Summer Rain. Jde o soutěž, jejíž výherce může pozvat na večeři Moniku nebo Janu (podle svého zeměpisného zaměření, kdo bude blíž). Hodnotí se dvě věci:
Tak to jsme všichni strašně zvědaví.
Potom jsme se komplikovaně přesunuli do Pizzerie v Liliové ulici. Komplikovaně proto, že jsme se cestou zastavili na Karlově mostě, kde jsme navštívili věž na jednom konci, na jejímž vrcholu skoro všichni dostali závrať… ale aspoň tam byla velmi příjemná prodavačka vstupenek.
V pizzerii jsme se dozvěděli velmi zajímavou a dost podstatnou věc. Začalo to celkem nevinně, probírali jsme význam textu Seeds z Dreamscapes. Dan tvrdil, že je to na první pohled jasné: odpor ke globalizaci. Dobře, ale co ten Department 27? Proč zrovna 27? „No protože Marian byl kdysi na brigádě v Zetoru….v oddělení 27…. Já jsem tam byl taky, ale u vrtačky….“ (pozn. Ne u vrtačky ale u válcovačky! - DT) No vida. Co se člověk nedoví. A potom je z toho celej zmatenej.
Rozhodli jsme se zajistit doménu Alphaville.cz. Zde záleží na dohodě s aktuálními majiteli domény, mohli bychom se s nimi buď spojit, nebo s nima spolupracovat. Nebylo by to fajn, mít email např. moonia@alphaville.cz? Taky bychom mohli získat více fanoušků. Na to, že všechny 4 koncerty v ČR byly vyprodané, nás mnoho není. Jenže když se budeme někde inzerovat, budou se hlásit i ti, kdo aktivní nebudou, ale když už je to teda zadarmo…. Tak proč ne….
„Jenže když budeme mít nějaké výdaje, např. s placením domény, budeme muset vzít i takový.“
„Tak budeme mít jeden pro všechny, a jeden fanklub pro nás skalní.“
A Dan prohlásil: „Uděláme fanklub našeho fanklubu, aby nás obdivovali.“
To je velmi chytré, tak proč ne, nakonec, že jo? Dneska má fanklub kdekdo.
Jenže jak se bude jmenovat fanklub našeho fanklubu? Co třeba Český fanklub českého fanklubu německé skupiny Alphaville… jo, to by šlo….
Už se připozdívalo, zatímco naši poráželi Nory na MS v hokeji v Petrohradě 4-0, a položili tak základní kámen k obhajobě loňského titulu. Vyrazili jsme podél Vltavy, hledat nějaká plavidla. Už nic nejelo, a k přifaření se k nějaké německé groupě se nikdo neodvážil. Ani já, přestože jsem se tak stavěla. Totéž se týká ukotvených lodiček vedle plavající igelitky. I když nápad to byl hezkej, romantickej.
Cestou zpátky k metru Dan vyprávěl Adamovi, kterak se dostal před koncertem až do blízkosti Alphaville.
„Přes Bradyho, to byla taková náhoda….“
Náhoda? To určitě. Víme svoje. Zetor…..
Takže první historické setkání se uskutečnilo, dopadlo dobře, probraly se všechny možný i nemožný věci…. Další setkání je plánováno předběžně na 10.6., na koncert v Lipsku. Hamburg padl (nevíme, jak dlouho budou AV hrát, abychom tam nejeli 12 hodin kvůli třem písničkám, dopředu se stejně nedostaneme…) V plánu je pořád ještě Salt Lake City, a výhledově i Toronto, Když je to tak blízko…
Takže se všichni mějte, vám, co jste přišli, díky za super den, vy, co jste nepřišli, víte , o co jste přišli… a příště ahoj!!!
Monika
P.S. Zapomněla jsem říct bráchovi, že je BIGOŠ…..
Sedím si tak v Lucerně na zemi, čtu si Elle, a najednou se ozve začátek písničky Dance with me. Nevěřím svým uším. Dance with me v pasáži Lucerna? Je to možný? Je to snad nějaký koncert? No, nebudu si z vás střílet. Byl to Adam a tuto melodii má nastavenou na mobilu. A tak jsme se sešli (obávali-li bychom se, že se snad nepotkáme) Posadil se vedle mě, a čekali jsme na Adama (toho z Košic). Dan se k nám připojil až o hodinu později, musel ještě vyprovodit Anču, která se srazu nemohla zúčastnit, neboť spěchala domů, do Rožnova. No jo, vedení, ti si můžou dovolit všechno, no…
Plán byl jednoduchý. Tento sraz se nesl ve znamení Hispánie.
No ale nejdřív jsme šli ke mě, do Mnichova, kde bydlím (Dolní Měcholupy). Mám doma dva kocoury. Matýsek, to je ten větší, měl velkou radost. Předváděl se, a všichni ho museli chválit a drbat, jinak povykoval. Druhý, Kubíček, je malinký bojácný pako. Schoval se a zpoza postele vetřelce okukoval (později, když uslyšel známou hudbu, se dokonce odvážil I projít okolo dveří, opatrně, s hlavičkou natočenou k nám, aby včas zahlédl případné nebezpečí, a vzal do kocouřích…
Se španělama jsme se sešli pod Orlojem. Jak jsme se sešli? Tak to fakt nechápu. Oni nás v životě neviděli. Prostě nás našli. Nejspíš jsou nějaký United a naladěný na jednu vlnu. Manu a Sonia (“myslela jsem, že to budou dva urostlý muži….” “já jsem zase myslel, že to budou dvě španělky, I když jméno Manuel tomu moc nenasvědčovalo”)
Šli jsme do naší oblíbené pizzerie v Liliový ulici, kterou pro mě kdysi dávno objevil můj kámoš Pišta. Hispánci nás ihned potěšili pozváním do Madridu, aniž by nás ještě znali (jinak by nás asi nezvali), tak jsem si hned napsala jejich adresu. Ještě mě zaujali tím, že si objednali paprikovou pizzu a tu papriku pečlivě vybrali, aniž by se jí dotkli. Jiný kraj, jiný mrav.
Snad nejlegračnější akce celého večera nastala, když mi zazvonil telefon, a v něm má starostlivá maminka, kdeže jsem v sobotu večer v devět hodin. A zakončila slovy: “Dojez a mazej domů”. Tak to mě celkem pobavilo, vzhledem k faktu, že mi minulý týden bylo 26, a od svých 18 se doma moc nezdržuju.
No tak jsem dojedla a mazala domů. Bohužel poslední autobus nám ujel o pouhé tři hodinky, tak jsem si udělali noční pochod na Radhošť, vlastně po Los Angeles. Troda (norský výraz pro medvědobijce”): “Tady to vypadá jako v Los Angeles, samý dálnice a nadjezdy a člověk neví, kam má jít a bloudí”. My jsme tedy nebloudili, ale dobrou hodinku ve tři ráno jsme tomu věnovali.
Kocouři byli nadšený, že jsme doma, Matýsek se mohl předvádět, a Kubíček uvítal příležitost se opět schovat pod postel. V noci se ovšem vesele procházeli po uších vedení fanklubu, oba dva.
Nevím, jak ostatní, ale já jsem ráno měla trable s chůzí, a taky nevím proč se mi nechtělo v půl druhý vstávat.
A tak skončilo naše setkání.
Adame, Matýsek děkuje za pyžamo, hezky se mu v něm spí :)
Nějaké perličky:
Adam: byl jsem v Popronu a koupil jsem si Prostitutku.
Adam z Košic: kdeže si to kúpil? Ako sa tam dostanem?
Monika: .... dojdeš na náměstí, a když půjdeš doprava, jsou tam prostitutky, a když půjdeš doleva, tak jsou tam Prostitutky.
Monika: Písnička číslo 7 na Prostitute... to jsem si opravdu nemohla odpustit.
(Písnička č. 7 na Prostitute je Ain´t it strange... fakt jsem zase měla pravdu. A ne že to Dane scenzuruješ jako minule)
Kdosi: No musíme uznat, že I řadoví členové svými nápady občas zastíní vedení fanklubu….(tím myslel mě, Moniku)
Moje maminka: viz výše…
Mezinárodní spolupráce: Rozhodlo se (kdopak to asi vymyslel, nechci na sebe ukazovat), že náš fanklub bude fanklub pro Českou a Slovenskou republiku a Španělsko, vzhledem k tomu, že dvě jako druhé uvedené země svůj fanklub nemají. Žádné námitky vzneseny nebyly.
Spolupráci naši noví budoucí členové zahájili právě pozváním do Madridu, kde bychom tedy mohli strávit následující měsíce (podle toho, jak se o nás budou starat, ale Manu má restauraci, myslím, že se nám tam líbit bude) a také se jim líbily mé básničky. Ty anglické byly do španělštiny na místě přeloženy:
Úspěch večera: anglické básničky české básnířky ve španělském překladu.
Taková pocta nepotká jen tak někoho. Jak dlouho čekají naši slavní spisovatelé na překlady do cizího jazyka???
Plán večera: další sraz se uskuteční na Aljašce (tam aspoň nestoupá teplota nad 9 stupňů nad nulou :o)) O podrobnostech budete informovaní včas na našich stránkách v sekci AKCE FANKLUBU
Překvapení večera: Kontaktoval nás fanklub Natalie Oreiro, abychom jim poradili, jak založit oficiální fanklub. Co jste jim kluci poradili???
Tak jo. Přišli jste o hodně, ale snad se uvidíme příští měsíc (!!!) na Aljašce.
Čau, vaše
Monika
P.S. Myslím, že můžem vzít Mariána k nám domů, aby se podíval na Matýska. To bude největší zážitek z Prahy :o)
Mighty mad moon dogs skips across the waves
Kick the door and hit the shore
And be somebody else…
Oh my god I feel so alone
Some million light years far from home…
Yes I will pass this night in vain
I´ll stand this kind of rain
Iˇll break the glass I find the path
Yes Caroll wants to go to Mars there where the red coloured sun is sinking to the channels of Adaar
Dojmy z koncertu píši až po dlouhé době, protože je dosud nikdo nenapsal a proto mě Adam Prokop požádal, ať něco napíši. Nemám sice informace, kde přesně se co konalo a kolik lidí se čeho zúčastnilo, ale předpokládám, že Adam tyto informace má, tak je třeba časem doplní.
Koncert se konal v Německu, ve městě Zwickau dne 29.08.03. Pro mě to byla další pobídka, abych jela. Nejdříve jsme řešili dopravu. Je to sice od hranic kousek, ale nic rozumného nejelo a ke všemu by doprava vlakem nebo busem vyšla moc draze. Tak jsem řešila auto. Auto bylo, ale nebyl řidič. Ptala jsem se svých známých, jenže moji známý (né přátelé) jsou spíš rockeři, tak jsem v nich řidiče hledat nemohla, protože to musel být někdo, kdo nás odveze zúčastní se koncertu a nebude se nudit. Nakonec jsem musela říct svému samečkovi, kterého ho jsem brala jako poslední a tu nejposlednější možnost.
S Adamem a se Staňou jsem se měla sejít v pátek v Praze. Adam a Staňo s velkou lahví vody přijeli za mnou na klub. Zatím, co já ještě řešila nějaké organizační věci a svoje vlastní šlechtění, kluci čekali v jídelně (dosud si vyčítám že jsem je před odjezdem na klubu nenakrmila-přeci jen jsou to chlapi a ty potřebují kromě sexu i jíst). Pak jsme společně razili na Vltavskou, kde jsme se měli ještě sejít s Petrem a čekat na náš odvoz. Odvoz dorazil včas s naplněnou ledničkou, tak jsme se postupně naskládali do auta pro pět normálně rostlých lidí. Jenže kluci jsou přerostlí a urostlí chlapáci, tak to auto bylo spíš pro takovéto čtyři osoby. Adam Prokop "navigátor" seděl jako 1. skrčenec vedle řidiče, Staňo jako 2. skrčenec za řidičem, Petr jako 3. skrčenec za Adamem a já a mých 150cm sedělo uprostřed aby řidič viděl do zadu. No byla to legrace. Auto bylo původně zajištěné jen pro Adama, Staňa a mě, jenže pro naší radost se zúčastnil zájezdu i Petr. Cestou jsme díky dobrému navigátorovi a řidiči nebloudili.
Do Zwickau jsme dorazili včas. Zaparkovali jsme na parkovišti přímo u klubu a šli si pro lupeny, který měly být zamluvené a levnější. NEBYLY. Důležitý bylo, že byly alespoň ty volně prodejný. Adam trpělivě čekal se svým vlastním humorem až se vyřeší jeho volňásek pro pozvané. Vše se k jeho radosti i naší vyřešilo, tak jsme se šli ještě na památku vyfotit pod látkový poutač na koncert, který byl napnutý u parkoviště. Můj sameček na koncert nešel prý mu to stačí, co vše musí za hudbu poslouchat když jsem doma, tak čekal v autě a hlídal ledničku a mobily.
My zatím čekali u pódia na naše kluky z ALPHAVILLE a hlavně na Mariana až uslyšíme jeho nádherný hlas.
Před vstupem na koncert nás pořadatelé orazítkovali, sebrali nám vody a kamery. Primitivní foťáky nám nechali.
Přijeli i zástupci dalších fanclubů z různých zemí. DJové, kteří pouštěli 80léta je před koncertem je vítali. Nás NE. O nás nikdo ani nevěděl.
Nevadí, já osobně přijela na koncert a ne pro ovace.
Je hrozné dusno a horko. Petr šel na balkon. My tři, Adam, Staňo a já jsme zůstali u pódia. Jsem malinká, tak mě kluci strkali do předu, abych i viděla. Hlídali, aby mě nikdo neodstrčil a nezašlápl. Byli super. Jsou to detaily, kterých si cením.
Je ještě větší horko a dusno a mě bolí ťapky na mých vysokých kramflecích. To jsem nedořešila příště si beru na nohy medvídkové bačkory. Huráá otvírají okna na střeše, konečně vzduch. Club je zřejmě předělaná stará vodárna. Mají to moc dobře vyřešené pro pořádání koncertů.
Nálada se v tom dusnu trochu kazí a nikdo se už nemůže dočkat nástupu Alphaville.
Konečně to nastává okna se zavírají a Marián nastupuje. Některé ženy a děvčata ječí ostatní pískají a tleskají. Mě oslepuje světlo a za chvíli z toho ječení některých dívčin budu i hluchá. Nástup Mariána je vždy
něčím zvláštním a zajímavým. Seznam, co nám zazpívá má opět po ruce, aby to nepopletl a důležitý je, že na seznamu nechybí písničky co ráda poslouchám. Ty nový musím slyšet vícekrát, abych jim přišla na chuť, ale líbí se mi, že trochu přitvrdili. Mají nového kytaristu - je divný...
Koncert utekl ani nevím jak. Už mi ani nebolí ťapky . Marián přidal i písničky jako přídavek, které si předem předsevzal. A konec.
Byl super, ale koncert v Plzni se mi jevil víc razantnější, přátelštější a víc živý.
Po koncertu jsme čekali až se skupina ostatních členů fanclubů dá do kupy a společně s nimi jsme se vypravili asi 2 km do jedné restaurace. Tam se konalo setkání s Alphaville. Ovšem než jsme došli, tak místa byla již všechna obsazená, ale číšníci začali ihned reagovat
a nosili židle, jenomže nebylo je kam dát. Tak jsem se šli posadit ven na zahradu. Pršelo, tak to nebylo zrovna dvakrát super.
Alphaville měli setkání dobře promyšlené i načasované aby si i majitelé restaurace přišli na své, ale my nemohli na ně tak dlouho čekat měli jsme ještě druhý den jiné povinnosti a ty nás časově tlačily.
Čekali jsme ještě co to šlo, ale hoši z Alphaville nikde. Pak už si Adam říkal, kdyby přišla alespoň Claudie, potřebovali si vyměnit pár slov a nějaké věci. Jenže nikde nikdo, tak jsme setkání s Alphaville museli obětovat povinnostem.
Vzduch se ochladil mi se opět naskládali do auta. Kluci topili jako kamínka a za chvíli i trochu spali. Já usnula pozdě těsně před Prahou . Cesta uběhla bez problémů a v Praze jsme byli i včas. Kluky jsme vysadili na hl. nádraží. Já se s nimi loučím a vím, že se zase uvidíme na dalším z koncertů.
Věčná škoda, že koncerty Alphaville se nepořádají i v Čechách tak často jako v Německu.
Kwenn
P.S.: Pár fotek z koncertu najdete na stránkách faklubu Golden Feeling#
){kind=link}